European Greenbelt - ochrana a zhodnocení nejdelšího systému biotopů v Evropě

10. Dolní Dvořiště – Nové Hrady

mapa1
mapa2

Délka: 36 km

Hraniční přechody:

Dolní Dvořiště – Wullowitz (A, T)
Cetviny – Hammern (T)
Cetviny – Mairspindt (T)
Pohoří na Šumavě – Stadlberg (T)
Šejby – Harbach (T)
Nové Hrady – Pyhrabruck (A,T)

Další zajímavosti:

Žofínský prales
Rychnov nad Malší – kostel sv.Ondřeje
Tichá – pozůstatky opevnění
Svatý Kámen nad Malší – kostel sv.Marie, klášter byl uzavřen roku 1950, poté byl zničen
Kamenec (1072 m) – nejvyšší vrchol Novohradských hor
Pohořské slatě
Myslivna (1040m) – rozhledna
Vysoký kámen (865m) – rozhledna
Kraví hora (953m) – vyhlídka, bizardní kamenné útvary
Terčino údolí – nedaleko Nových Hradů, přírodní rezervace, krajinářsky upravená

Cesta pokračuje z Dolního Dvořiště směrem na východ a po dvou kilometrech se stáčí na jihovýchod. Zde míjí ves U Sv.Kamene, kde je bývalá budova roty PS, která dnes slouží jako ubytování Červeného kříže. Cesta dále pokračuje směrem na jihovýchod a míjí zaniklou obec Lhota (Neustift). Je zde značená cyklotrasa č.1018.

O něco dále se cesta napojuje na asfaltovou silnici spojující Tichou a Cetviny (Zettwing). Tato obec byla v padesátých letech postupně vysídlena a v podstatě zanikla. Byla zde rota PS. Dodnes se zachoval kostel (nově opravený), kašna, jeden starý dům v areálu bývalých kasáren. Zůstala také stará budova celnice u nově otevřeného hraničního přechodu a mezi Cetvinami a Mikulovem byl obnoven hřbitov, Poblíž se nachází pomník obětem 1. sv. války a pam. deska připomínající zánik městečka.

Signálka dále pokračuje na bývalý Mikulov (Bőhmdorf)a dále pokračuje směrem k další zaniklé obci Dolní a Horní Přibrání (Unter/Obersinnetschlag). Tato obec byla založena roku 1607. Obživu zajišťovala převážně práce v lese a obhospodařování polí. Od roku 1849 přináležely k obci také osady Leopoldov (Leopoldsdorf) a Janoves (Johannesdörfl) a několik samot (Breininger, Dreihäusl, Hausberg, Kohl-Zeughütten, Maltschbach, Prussing a Ulrich-Hiesel). V současné době nezbylo z původní zástavby nic, stojí zde pouze dvě novostavby.

Cesta dále pokračuje směrem na Leopoldov (Leopoldsdorf).Kolem roku 1750 byly na louce při Pohořském potoku zvané „Huskerwiese” postaveny domky pro rodiny vorařů a dřevařů, později začaly přibývat dřevorubecká obydlí. V roce 1790 navštívil vesnici hrabě Jan nepomuk Buqouy, který jí dal název podle svého mladšího bratra Leopolda Alberta. Sídlo se tak začalo nazývat Leopoldsdorf-Leopoldov. Obyvatelstvo se živilo především těžbou a plavením dřeva Na Pohořském potoce začala od roku 1774 sloužit jako klausa (vodní nádrž na zadržování vody pro plavení) dříve zbudovaná Jiřická nádrž (nazývaná také jako Pohořský rybník) a roku 1775 byl dobudován nedaleký Uhlišťský rybník. Poj odsunu původního obyvatelstva byla obec dosídlena převážně Rusíny, kteří zde těžili dřevo.

Cesta dále pokračuje směrem na osadu Uhliště (Kohlstätten), z které se zachovala jen původní pila, která řezala dřevo na výrobu sirek. Signálka dále pokračuje na Pohorskou Ves. Ve výběžku, který se v padesátých letech ocitl v pohraničním pásmu se nacházelo několik obcí a osad, které byly vysídleny a zničeny.


Osada vznikala postupně od počátku 18. století, kdy si zde nedaleko již existujícího Pohořského rybníku postavili několik domků lesní dělníci. Ve druhé polovině 18. století se tato osada nazývala Teichhäuseln am Puchersteich a od roku 1788 má název Georgendorf. V roce 1890 zde žilo 136 obyvatel (120 Němců, 16 Čechů) ve 22 domech. Osada zanikla po roce 1955. Pohořský rybník má 6,3 hektaru. V době, kdy tato oblast byla v hraničním pásmu se rybník protrhl a obnoven byl až v roce 1996.

Tato osada, která přináležela k obci Pohoří na Šumavě, vznikla v roce 1780 spolu se sklárnou. Sklárnu založil hrabě Georg Franz Buquoy a pojmenoval ji po své sestře. Sklárně se říkalo podle jména jejího nájemce - Schreinerhütte. Dalším nájemcem byl Johann Mayer. Sklárna ukončila provoz v roce 1852. Žilo zde 115 obyvatel v osmi domech. Po odsunu německého obyvatelstva po 2. světové válce byla osada rozbořena a zalesněna. Do dnešních dnů se zachovala pouze boží muka.

Bývalá samota – dnes lze nalézt pouze rozvaliny. Poblíž se nachází hraniční sloup tzv. Trojmezí jenž rozděluje území Horního Rakouska, Dolního Rakouska a Čech.. V pravo od sloupu na české straně nejvyšší vrchol Novohradských hor Kamenec 1073m.n.m. V místě pozůstatky strážní věže a zájezdního hostince.

Dříve rušné pohraniční městečko nacházející se v těsné blízkosti hranic, významné centrum přilehlé oblasti, dnes vylidněné ruiny domů. V současnosti výrazněji ožívá pouze při zářijové pouti, kdy se otevře na dobu určitou také hranice.

Osada byla založena v roce 1777 hrabětem Johannem Buquoyem a dostala název Pucherser Hütte (Pohořská huť). Asi o deset let později dostává sklárna a osada, která zde vyrostla, název Janova Huť. V roce 1838 ukončila sklárna činnost a z objektů sklárny vznikl hospodářský dvůr. Ten zanikl v roce 1860. V roce 1945 zde bylo 13 domů a 95 obyvatel německé národnosti. Po jejich odsunu byla osada dosídlena. V roce 1955 zde žilo 14 obyvatel a stálo 8 domů. Později byla opuštěna a zanikla.

       

Nedaleko osady Javory (Ahornhütten) nechal v roce 1854 hrabě Georg Johann von Longueval-Buquoy přestavět zdejší myslivnu na velkou dřevěnou loveckou chatu. Zámeček dostal jméno Sofienschloss na počest jeho manželky, hraběnky Sophie Theresie von Longueval-Buquoy. Budova byla bohatě vybavena nábytkem, výzdobu tvořily obrazy, rytiny a lovecké trofeje. V červnu roku 1938 zde několik dní pobýval Konrad Henlein. Po roce 1945 byl zámeček součástí zkonfiskovaného majetku a v roce 1948 byl předán vojákům. Před rokem 1980 jej Pohraniční stráž opustila a v roce 1980 jej nechala srovnat se zemí. V nedaleké osadě Javory se zachovalo několik rekreačních chalup.

V roce 1791 na tomto místě vznikla osada zvaná Goldentisch. Žili v ní dřevorubci a voraři, kteří plavili dřevo po říčce Černá. Nedaleko byla postavena v roce 1789 vodní nádrž zvaná klausa, která sloužila k zadržení vody pro plavení dřeva. Stálo tady až jedenáct domů. Osada byla ve vlastnictví novohradského panství. Po odsunu německých obyvatel po 2. světové válce nebyla osada dosídlena a zanikla.

Z Pohorské Vsi vede cesta ve velice dobrém stavu. Dále se jede po zvlněném terénu, až se dojede k rozcestí na Dobrou Vodu. Z rozcestí se dále pokračuje přes říčku Černá do Černého Údolí. Vesnice mírně stoupá do kopečka, asi tak uprostřed vsi je možno odbočit u budovy bývalé pohraniční policie do obce Žofín a dále pokračovat do CHKO Žofínský prales ( po zelené KČT ), je možnost koupání v rybníce Velký Tichý.

Cesta dále pokračuje po silnici na bývalý Starý Holand (Altholland). První zmínka o obci Holland je doby kolem roku 1760. Název vznikl podle holandských obchodníků se dřevem, kteří zde vykupovali dřevo a na tomto místě si zřídili dočasný tábor. V roce 1793 je zmiňován Starý a Nový Holand. Ve 30. letech 20. století žilo ve Starém Holandu 33 obyvatel německé národnosti a po jejich odsunu po 2. světové válce osada zanikla.

Odtud vede cesta na Staré Hutě a Hojnou Vodu, kde uhýbá na východ a vede na Šejby souběžně s cyklotrasou č.1048. Zde se nachází příležitostný hraniční přechod. Cesta, která zde má asfaltový povrch, který již není v nejlepším stavu, vede dále směrem na Veveří a odtud pokračuje směrem k hraničnímu přecodu Nové Hrady – Pyhrabruck.


Vyhledávání